Komplexní péče o pohybový aparát 3: Model tunelu- nástroj směřování v péči o pohybový aparát

Dobrý den.

Rád bych Vám představil model podle, kterého lze lépe porozumět tělu a jeho nastavení. Tento model je základem pro cvičení, dýchání a pomůže Vám pochopit základy tělesného držení a co jej může ovlivňovat a jak. Není to žádný přesný návod, jak by měl člověk žít nebo přesně vypadat, ale spíše pomůcka jak pomocí pozornosti a rozlišování postupovat v péči o pohybový aparát.

Model tunelu sestávající z dutin umožňuje lépe pochopit fungování lidského těla a vzájemné vztahy mezi jeho jednotlivými částmi. Pomůže Vám pochopit pulzaci jako základní projev života (napětí a uvolnění), propojení jednotlivých dutin, význam rozpojování dutin (přechodové zóny) a z toho plynoucí tělesný tvar (držení těla). S pochopením těchto skutečností se budete lépe orientovat v postupu Vašeho cvičení a dalším budováním pozornosti a rozlišováním v těle.

Jak objevit tenze a z nich plynoucí tělesné tvary, které Vás ovlivňují v životě ve Vašem vnímání, jednání a jak souvisí s Vašimi tělesnými obtížemi (slabostí, bolestí, výkoností, tělesným držením) to všechno jsme již rozebrali v předchozím článku Jak na to: Dýchání a prohloubení pozornosti (tunel).

Během dechového cvičení a otevírání tunelu jste narazili na různé formy tenze. Tělo jsme v dýchání rozdělili na jednotlivé dutiny pánevní, břišní a hrudní dutinu (k tomu později přidáme ještě hlavu). Model tunelu se skládá z těchto dutin (bublin) a dohromady jej tvoří. Jak si na modelech můžete všimnout, jsou různé možnosti a z nich vycházející různé tvary (varianty tělesného držení). Některé dutiny mohou být zmenšené jiné zvětšené a model tunelu sestávající z dutin (bublin) nám dobře poslouží k tomu, abychom si tyto skutečnosti mohli lépe představit a uvědomit. Z toho vyvodit, jak postupovat ve cvičení, abychom opět propojili jednotlivé dutiny v tunel, uvolnili přechodové zóny a sjednotili dutiny (jak velikostně, tak mezi sebou) a vše si postupně dali do spojitosti s prožíváním, které souvisí s jejich rozpojením.

Jak si můžete na modelu všimnout stlačení či přílišná expanze dutin vede k narušení pulzace a propojení mezi nimi tzv. rozpojení tunelu (souhry mezi napětím a uvolněním a mezi jednotlivými dutinami). Tedy příliš tenze nebo příliš málo tenze ovlivňuje pulzaci. Jsme ztuhlý (na těle, ale i v našem jednání) nebo naopak příliš vodový, uvolněný? Oboje ovlivňuje pulzaci a v určitém okamžiku je to pro nás přirozené a potřebné. Stažení a smrštění dutin je přirozené a patří do kontinua, které by se dalo popsat jako koloběh napětí a uvolnění směřující k přirozenému stavu neboli vzpřímenosti. Problém nastává, když se v některé z poloh zasekneme na příliš dlouhou dobu, naruší se kontinuum a tím se začnou objevovat různé obtíže (tělesné, psychické).

U pulzace se na chvíli zastavím. Pulzace je na úrovni svalstva natažení/smrštění a je jeho základní funkcí. V dýchání a cvičení je to základní a první funkce, kterou si chceme uvědomit a obnovit ji. Jak pulzují jednotlivé dutiny (bubliny) ovlivňuje naše dýchání, proudění, chování, náladu, tělesné napětí. Pomocí pulzace při dýchání, které je celo tělesnou pulzací, začnete rozlišovat napětí a uvolnění. Tedy jak jsme rozebrali již v minulém článku v dýchání se soustředíme na nádech a výdech, na napětí (zvýší se s nádechem) a uvolnění (nastane při výdechu) tedy na zvětšení a zmenšení dutiny. Z toho můžeme poté odvozovat (uvědomovat si) svůj tělesný tvar, který se změní se změnou tělesného napětí a tím pronikne do vědomí.

 Jak pracovat s tělesný tvarem Vám dokreslí právě model tunelu. Svoje vnímání těla si můžete pomocí bublin zakreslit a zjistit, jak postupovat ve cvičení a dýchání. Na místě je říci, že když je někde napětí moc jinde ho je naopak málo. Jedna dutina je stlačená a druhá naopak zvětšená je pro nás informací, která nás vede k roztažení stlačené dutiny tím ke zmenšení dutiny nadměrně roztažené (např. vystrčené břicho a propadlý hrudník).

Z pohledu cvičení a pohybové terapie nás ideální model vede k tomu, abychom nastavili postupně bubliny nad sebe a vytvořili tunel ve kterém bude proudit vzduch podle vyznačených červených šipek (obr. Model tunelu (tělo)). Takto se v našem těle pohybuje bránice nastavená proti pánevnímu dnu, do kterého se opírá a vytváří tak za koaktivace dalších svalů zad a břicha nitrobřišní tlak, takzvaný pevný rám pro pohyb, o který se opřou povrchové svaly (viz metoda DNS).

Potom by se bránice dala přirovnat pístu, který se za předpokladu nastavení dutin (bublin) nad sebou pohybuje v tunelu. Pokud se jednotlivé dutiny rozpojí, píst se nemůže v tunelu pohybovat a neadekvátně se opírá do stěn tunelu. To zvýší napětí a jinde zase sníží neboli naruší rovnováhu. Viz další obrázek.

Dále nás modelové varianty vedou k lepší představě a pochopení fungování pohybového aparátu a v následné terapii.

Z pohledu prožívání si tunel můžeme představit jako výtahovou šachtu. Výtah vozí z nevědomí (z pánve) informace, prožitky, pocity do vědomí (hlava). Když je výtahová šachta moc úzká výtah jí neprojde. Oddělením od našeho prožívání se šachta tedy zužuje nebo rozpojuje. To narušuje opět pulzaci neboli tělesné proudění.

 Na tomto místě je důležité poznamenat, že ideální model je to do čeho se postupně během dýchání a cvičení snažíme vrátit, jelikož jak jsem již zmínil v předchozím článku souvisí s úlekovým reflexem. Některé životní události vepsané do těla, vyžadují delší čas na jejich zpracování (integraci) a proto není možné a ani žádoucí v určitém okamžiku dosáhnout ideálu a znovu se otevřít světu, tedy se plně napřímit. Každá bolest potřebuje být zpracována prožita a integrována. Práce s tělem Vám s tím může pomoci. Touto cestou je možné za pomoci pozornosti nesklouznout do chronických potíží nebo již vzniklé potíže rozklíčovat a pochopit.

Vlivem sedavého zaměstnání tedy dlouhého sezení či jiného dlouhodobého držení statických poloh a působení škodlivých podnětů (stres podnět z venku nebo zevnitř) vytváří napětí a rozpojuje tunel. Narušuje vnímání (nervová soustava otupí), zvyšuje napětí a schopnost uvolnění (relaxace). Je to individuální záležitostí tudíž míra napětí a vnímání je u každého jiná. To, co jeden považuje za napětí, druhý nemusí vůbec cítit.

Shrnutí:

Model tunelu nám pomáhá v představě vnitřního prostoru a orientace v něm. Považuji ho za základní představu o směřování v komplexní péči o pohybový aparát a duši. Umožňuje vysvětlení stabilizační funkce bránice, mechanismu prožívání a oddělování se od něj (propojení vědomí a nevědomí).

Nejprve podle něj rozvíjíme pulzaci jednotlivých dutin a jejich uvolnění a sjednocení (z hlediska napětí). To nás přivádí k ošetření přechodových zón a objevených tenzí, abychom dutiny opět nastavili nad sebe. K tomu použijeme různé tlaky pomocí masážních míčků, válců a protahovací cviky vhodné k uvolnění daných oblastí.

Poté sledujeme a nacvičujeme prodění vzduchu v tunelu.  Později v běžném životě můžeme pozorovat toto proudění a tenze, které toto proudění narušují a mění tvar dutin.  Pomocí toho si všímáme, jak na nás různé situace působí, jak mění naše tělesné nastavení a prožívání. Tím přicházíme na to, co je pro nás škodlivým podnětem. To nám nabízí možnost, jak se sebou pracovat na tělesné úrovni a psychické úrovni.

K jeho plnému využití těchto postupů je důležitá základní znalost anatomie povrchového svalstva.